KONSTELACE TRAUMATU

„Člověk je duševně vícegenerační bytost.“

Prof. Franz Ruppert 


Leckdo si snad myslí, maje svůj „katalog přání“ sestavený vlastním vědomím, že práce s nevědomím je u konce právě tehdy, kdy on usoudí, že „to stačí“, a dokonce si myslí, že jeho přání jsou oprávněná. Nevědomí však vynáší na povrch právě témata, která se na povrch musí dostat prostě proto, že existují, a tedy také působí. Představují nárok předků v nás. Katalog přání, sestavený vědomím nevědomí ani nezaznamená.

Každý katalog přání je přitom pozoruhodně často v souladu s některou z právě panujících ideologií, které se rozvíjejí z ducha materialismu. Tento duch ve svých mnoha ideologických variantách zcela zastiňuje transgenerační dimenzi nevědomí s její osudovou tíhou a závažností. 
Kdekdo si v souladu s tímto dobovým duchem dává namluvit, že „už se dost napracoval“, a tudíž že jistě nastal čas „konečně si užívat života místo pořád nějakých konfrontací s propastmi nevědomí.“

Jiní by zase chtěli „sami vyřešit“ témata, která jim staví do cesty jejich nevědomí. Jasně řečeno to znamená, že chtějí ve vědomí najít „řešení“ něčeho, co má svůj původ v nevědomí, tedy mimo vědomí. Ani jim přitom nevadí, že na taková nic neřešící „řešení“ možná promrhají půl života, aniž cokoli podstatného změní. Ale snad nám tato skoro nepochopitelná iracionálnost bude srozumitelnější, když si připomeneme výrok starého mistra „trpět je lehčí než hledat řešení“. (leiden ist leichter lösen, B. Hellinger)