Prof. Franz Ruppert
Leckdo
si snad myslí, maje svůj „katalog přání“ sestavený
vlastním vědomím, že práce s nevědomím je u konce
právě tehdy, kdy on usoudí, že „to stačí“, a
dokonce si myslí, že jeho přání jsou oprávněná.
Nevědomí však vynáší na povrch právě témata, která
se na povrch musí dostat prostě proto, že existují, a
tedy také působí. Představují nárok předků v nás.
Katalog přání, sestavený vědomím nevědomí ani
nezaznamená.
Každý katalog přání je přitom pozoruhodně
často v souladu s některou z právě panujících
ideologií, které se rozvíjejí z ducha materialismu. Tento
duch ve svých mnoha ideologických variantách zcela
zastiňuje transgenerační dimenzi nevědomí s její
osudovou tíhou a závažností.
Kdekdo si v souladu s tímto
dobovým duchem dává namluvit, že „už se dost napracoval“,
a tudíž že jistě nastal čas „konečně si užívat života
místo pořád nějakých konfrontací s propastmi
nevědomí.“
Jiní by zase chtěli „sami vyřešit“
témata, která jim staví do cesty jejich nevědomí. Jasně
řečeno to znamená, že chtějí ve vědomí najít „řešení“
něčeho, co má svůj původ v nevědomí, tedy mimo vědomí. Ani
jim přitom nevadí, že na taková nic neřešící
„řešení“ možná promrhají půl života, aniž
cokoli podstatného změní. Ale snad nám tato skoro nepochopitelná
iracionálnost bude srozumitelnější, když si připomeneme výrok
starého mistra „trpět je lehčí než hledat řešení“.
(leiden ist leichter lösen, B. Hellinger)